NÁŠ PŘÍBĚH

Jsme malá kavárnička v Bubenči na Praze 6, která se snaží lidem zprostředkovat zdravé věci trochu jiným způsobem, než na který jsou většinou zvyklí - chutně a udržitelně.
Všechno, co u nás vyrábíme, je z těch nejlepších/nejchutnějších surovin, jaké jsme za roky „průzkumu`` trhu objevili.

Naši nejoblíbenější dodavatelé jsou Bio*nebio, Cejlonské koření, Čokoládovna Troubelice, Fiftybeans, Green Heads, Sense Coco, Svět plodů, Vital Country, Wild & Coco a čeští farmáři.

Všechny naše výrobky jsou přirozeně bez lepku (ne z bezlepkových směsí plných sušených drcených škrobů), vegan - z kvalitních kokosových produktů (ne z modifikované sóji), bez rafinovaného cukru (používáme jen přírodní sladidla, která našemu tělu mohou přinést kromě energie i nějaké živiny) a většina našich surovin je v bio kvalitě.

Na Scuku nejprve začínáme s vánočním cukrovím, postupně budeme přidávat další dobroty.

Za rok fungování naší kavárničky jsme si získali mnoho spokojených zákazníků. Někteří z nich nám dokonce říkají, že naše zdravé dezerty jsou lepší než ty klasické. A z toho máme velkou radost, protože zdravá strava nemá být „oběť``, ale radost a požitek, a to bez výčitek 🙂

Tak nás zkuste ochutnat a posuďte sami 🙂

A chcete vědět, jak jsem se k tomu dostala?

... byla jsem učitelka na základní škole a po pár letech shonu, stresu a vyhoření jsem onemocněla... Histaminová intolerance - podle lékařů na celý život...můj stav se stále zhoršoval a já se dostala do momentu, kdy jsem měla bolestivou reakci na vše, co jsem vložila do úst... Několik týdnů jsem přežívala na bílé rýži s cuketou. Psychicky jsem byla úplně na dně a fyzicky jsem začala mizet. Nemohla jsem se nikde najíst, protože nízkohistaminová jídla před těma několika lety neexistovala. Nemohla jsem chodit ven, posedět si s kamarády u čaje, protože jediné, co mi neškodilo, byla neperlivá balená voda. Ale zkuste se dívat na to, jak si ostatní dopřávají dobroty, když vy sami jste vlastně už několik měsíců nic normálního nesnědli. Rady a léky od lékařů můj stav ještě zhoršovaly a nikdo mi nedokázal pomoct. A tak jsem se rozhodla, že své uzdravení vezmu do vlastních rukou. Začala jsem studovat odborné anglické texty a poslouchat přednášky lidí, kteří svůj život zasvětili tomu, jak pomoci druhým. A věřte nebo ne, do měsíce jsem byla zdravá a mohla si dopřát vše, na co jsem měla chuť - a to mi vydrželo dodnes. Nikdy jsem ale nezapomněla na to, jaký to byl pocit, když pro mě nikde nic neměli, když jsem si nemohla dát jediný dezert... Tehdy jsem si slíbila, že vytvořím recepty pro lidi s podobnými omezeními, jaké jsem měla já, abych jim pomohla a umožnila dopřát si také něco sladkého, dobrého, nezapomenutelného... A přestože už to dělám rok, pokaždé mě zahřeje u srdce když vidím, jak se lidem rozzáří oči, když jim povím, že si u nás mohou dát vlastně cokoli. Miluji svou práci a jsem vděčná za to, čím jsem si prošla, protože jen díky tomu teď dělám to, co dělám. 🙂